A-prodej - Byl jsem traktorista

Ano, čtete správně. Dalším dílem naší pravidelné páteční soutěže s názvem "Odhal svou profesi" nám zaslal traktorista. O soutěži se dozvěděl od svého synovce a neváhal ani minutu. Už to prý chtěl někomu vyprávět, jaké je to dojezdit na traktoru.

Je mi 55, celej život jsem dřel v zemědělství jako traktorista. Teď si hledám práci, mám astma, žiju na severu Čech, na vesnici a barák mi padá na hlavu. Jsem úplně odepsanej a tak si jdu najít nějakej pěknej strom. Než ho najdu, tak se s vámi podělím o několik zážitků o tom, co to obnáší být tím vším, co jste nalezli v úvodu.

Ještě pár let po revoluci se mi pokaždý něco podařilo v zemědělství najít. Na takovýho vola, co si nikdy nebere dovolenou a maká i o víkendech, na toho občas ještě někde čekají. Ale pak najednou nic. Nezavadil jsem o práci dva měsíce. Protože k nám jezdí autobus jenom v pátek a v listopadu, vyhrabal jsem kolo ze sklepa a vyšlápnul si za živobytím do okresního města. Nebudu vám vykládat, jaký to je pro astmatika, jezdit denně 10 km tam a zpět a obíhat celé město, obcházet všechny firmy, s úmyslem dělat cokoliv. No ale přece jen - po týdnu jsem kápnul na flek. Naslibovali mi toho hodně, ale takovej vůl zas nejsem, abych věřil všemu. Začal jsem prodávat cédéčka. Dostal jsem tašku, že bych se do ní sám vešel a naložili mi jí něčím, o čem jsem neměl ani ponětí. Tak jsem prodával hudbu a přitom jsem nevěděl, ani jak se pouští. "Se do toho pane Végh dostanete, zorientujete se," říkali a slíbili mi slušnou provizi. A tak jsem si říkal, že není na to doba, abych si vybíral. Chodil jsem po parkovištích, po obchodech a nabízel. Všichni se tvářili, jako kdybych je chtěl okrást. Nikdo si nic nekoupil. Celý tři dny jsem byl vytrvalej, vnucoval se a rostlo ve mně ponížení, zoufalost a vztek. Ten třetí den jsem to nevydržel. Venku 30 stupňů, sotva jsem dejchal a jeden chlap mně poslal přímo do prdele. V parku jsem tu tašku fláknul do křoví a šel jsem na pivo. V životě mi tak nechutnalo. Byl jsem hrdina. Jenom na jeden den, ale byl. A pak to pokračovalo: Kolo, obchůzky, ne, nepotřebujeme, máme plno, ozveme se vám... Po týdnu jsem dostal astmatický záchvat, sanitka pro mě přijela za pět minut dvanáct. Ležel jsem v nemocnici měsíc. Chtěl jsem si zažádat o invalidní důchod, ale komise mi oznámila, že mě vyléčili. Prej na 98 %, hotový kouzelníci! Tak jsem pokračoval v krasojízdě. Začal jsem vozit bagety. Když jsem se po dvou měsících zeptal, kdy tak přibližně bejvá vejplata, krčili rameny. Ale prej si můžu vzít baget kolik budu chtít. Tak jsem si třetí měsíc vzal. Plnej batoh, ten největší co jsem doma měl. Týden jsme doma měli bagetpárty a mně se mezitím podařilo najít další flek. Vozil jsem noviny. Dostal jsem plnej náklad a rozvážel do stánků. To se mi líbilo. Dva týdny. Pak mi ukradli plně naložený auto, když jsem odnášel balík do jedný trafiky. Stál jsem tam ráno ve čtyři jako idiot, bez peněz, bez bundy, v chumelenici a 50 km od domova. Pak už jsem sehnal jen pár nezajímavých míst a zažil několik těžkých záchvatů. To, že mně nevyléčili úplně. Myslel jsem si že chcípnu a taky jsem si to chvílema přál. Ale přece jen, po dvou letech, když jsem tam zabíral lůžko už moc často, tak mi přiznali částečný důchod. Asi už si přestali myslet, že si ten simulant jednou za měsíc natírá obličej na modro, a uvěřili mi. Moc jim za to děkuju!

Co je třeba umět a znát: Myslel jsem si, že stačí chtít, ale narazil jsem natvrdo.

Co vás prudí: Že jsem odepsanej, s věkem, profesí, místem kde žiju…

Co je na této práci výhodou: Jediným přínosem toho všeho bylo, že po několika měsících jsem měl určitě nejlepší čas, co se týká pravidelné trasy mezi mým domovem a okresním městem. Dneska jsem invalidní důchodce s nejkrásnějšími lýtky.

Zdraví vás Tibor

No milý Tibore, to jsi nás takto při pátku zrovna dvakrát nerozveselil. Jistě ti přejeme hodně dobrého, a já osobně bych radila využít teď co možná nejvíce volného času. Přečetla bych celou místní knihovnu a chodila se pravidelně cournout. Na pivko snad taky zbude a za chvíli bude jaro...

Tibor je tímto příspěvkem zařazen do redakční soutěže Odhal svou profesi, která vrcholí koncem každého měsíce. Soutěžícím se můžete stát i vy, když nám zašlete příběh o vašem zaměstnání. V prosinci jsme se dozvěděli, jak se má taková prodavačka, recepční, geneaolog nebo taxikářka. (Všechny díly soutěže můžete najít v archivu rubriky Hala bala.)

Nejlepší text týdne zveřejňujeme vždy v pátek, na konci měsíce z nich vybereme ten vítězný, který je odměněn pětistovkou.
Své příspěvky zasílejte na [email protected] a na gramatiku a kostrbatý sloh se klidně můžete povznést. Od toho jsem tu my.

J.K.


[2006-01-06]
Autor článku Byl jsem traktorista: soutěžní článek